Bohatí, chudí a obyčejní

Podle představy politiků se naše společnost dělí na občany bohaté, chudé a obyčejné. Nejsem sociolog, nicméně pokusil jsem se na to podívat z pozice člověka obyčejného, za něhož se považuji

Jak zámožní ke svému bohatství přišli? Jak známo cesty k bohatství byly různé. Prvními bohatými se po změně režimu před 25 lety stali vrcholní pohlaváři vládní garnitury z doby reálného socialismu, současně s aktivisty, kteří provozovali černé obchody s valutami. Ti vyzvedli své utajené úspory a vrhli je do podnikání,  zprvu v kuponové privatizaci. Jiní se včas podíleli na rozprodávání majetků státních statků. Znám případ obchodníka s markami, solidního občana, který za minimální cenu vykupoval polnosti od starých lidí, kteří restituovali pozemky a již neměli sílu k hospodaření.  Jiní občané získali majetek prodejem restituovaných nemovitostí a investovali peníze do vlastního podnikání nebo do cenných papírů. Podnikání v zemědělství z různých důvodů příliš velké bohatství nepřináší.

Naposled zmiňuji zbohatlíky z řad politiků. Mnozí z nich napříč politickým spektrem vstoupili do politiky s cílem osobního obohacení.

Chudými občany jsou bezdomovci a někteří poživatelé starobních důchodů, kteří v době aktivního života nepomýšleli na vlastní zajištění ve stáří. Kromě toho mnozí své důchody předávají dospělým dětem.

Obyčejní lidé žijí všude kolem nás, v sídlištích, ve vilkách zděděných po předcích nebo vystavěných v době reálného socialismu ale též na vesnicích. Jejich příjmem jsou měsíční plat, podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky nebo penze. Poživatelé sociálních dávek si většinou nestěžují. V horší pozici jsou lidé, kteří nemohou najít práci, ač by pracovat chtěli. Obyčejní lidé plní supermarkety, na jídle většinou nešetří a své potomky vybavují modernímu mobilními telefony. Jsou zde ale dvě skupiny. Jedni spoléhají na sebe, zatím co druzí spoléhají na stát, od kterého očekávají veškeré zajištění své existence. Mnozí k volbám nechodí a jen si na vše stěžují.

Obyčejné lidi se před volbami snaží oslovit všechny politické . strany.
Jsem dalek ctižádosti navrhovat řešení. Soudím však, že ve svobodné demokratické společnosti by mělo platit: „Každý si řiď svůj život, práva druhých však dodržuj !“

Na závěr cituji slova J.F.Kennedyho:“ Neptejte se, co vlast může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro vlast.“

Ladislav Peychl 30.6.2015