Konservativní hodnoty aneb návrat ke kořenům

Politikové občas vyzývají  k mravnímu ozdravění společnosti. Cesta k tomuto cíli spočívá v návratu ke konservativním hodnotám, které vycházejí z idejí judaisticko-křesťanské tradice

Obecné myšlení, podvědomě zanesené učením marxismu, se v tomto směru asi málo orientuje. Stejně i já jsem měl potřebu se s touto ideou blíže seznámit. Zde přináším nezávaznou úvahu.

Svoboda v konservativním pojetí musí být vždy spojená s řádem a odpovědností, bez nichž by přerostla v anarchii. Skutečnou svobodu může zajistit pouze právní stát respektující základní práva každého občana. Na druhé straně jen společnost, ve které jednotliví občané dodržují zákony může vytvářet takové veřejné instituce, které budou právní stát řídit. Stát nesmí být ohrožován ani kolektivistickými ani socializujícími experimenty, nicméně veřejná moc má vytvořit takové materiální podmínky, které každému zajišťují důstojný život.

Více než tisíciletá historie české státnosti je spojená s příchodem křesťanství na naše území. Zneuctění některých základních mravních principů v současném životě- nepokradeš, nebudeš lhát, nebudeš podávat křivé svědectví, zachováš manželskou věrnost-vede k porušení rovnováhy společenského sytému.

Návrat k odkazu judaisticko-křesťanské tradice považuji za správnou cestu ke spravedlivé společnosti respektující právní řád a ve jménu vlastenectví spolupracující v zájmu země nikoliv v krátkodobém a sobecky zaměřeném snažení politických stran vedených bohorovnými politiky.

Křesťanství je náboženstvím lásky nejen člověka k Bohu ale i mezi lidmi navzájem. Základní hodnotou křesťanství je mravní výzva k člověku-„ Miluj svého bližního jako sebe samého“. Historicky není křesťanství náboženstvím, které by navazovalo na různé typy starověkých náboženství. Je to systém, který navazuje na tradici židovskou. V židovství má Bůh svůj duchovní přesah mimo pozemskou rovinu. Základním dokumentem křesťanství pak je Nový zákon, obsahující v evangeliích svědectví o životě a učení Ježíše Krista. Je součástí bible, jejíž první částí je Starý zákon, památka židovská, jehož opěrou je řada příkazů soustředěných v Desateru přikázání. V nich Bůh dal lidem základní směrnice pro řádný život. Desatero v zásadě kodifikuje základní principy přirozeného mravního zákona, který je vlastní všem lidem bez rozdílu.

Křesťanství na konci starověku a počátkem středověku nastoupilo ambiciosní cestu k tvorbě civilizace se všemi pozitivy, ale někdy i se zradou evangelia chybujícími lidmi na této cestě. Křesťanská zvěst o božím příklonu ke světu byla umocněná židovskou tradicí kladného vztahu ke hmotě a tělesnosti. Tyto součásti křesťanského učení posléze umožnily postupný proces vytlačování vlivu náboženství z jednotlivých oblastí lidské činnosti. Výchozím bodem této sekularizace bylo osvícenství v 18. století. Mezi sekularizované hodnoty křesťanské tradice v evropské kultuře patří např. kladný vztah k dějepisectví, dynamické pojetí autority, směřování k naději lepšího života, pojetí člověka jako jedince, ideál svobody a zásada rovnosti všech lidí.
Z obecného pohledu je judaisticko - křesťanská tradice jedním ze dvou pilířů evropského života spolu s dědictvím demokratického odkazu starověkého Řecka a starořímského právního myšlení.
Jaký je potom vztah islámu k evropské myšlenkové a kulturní tradici?

Lad.Peychl, 7.6.15